Viktor Frešo

Ve své tvorbě kombinuje konceptuální umění, sochařství, malbu, instalaci i performanci, přičemž často pracuje s ironií, egem, a reflexí postavení umělce ve společnosti.

Frešo bývá označován za „enfant terrible“ slovenského umění - jeho díla zpochybňují tradiční hodnoty, institucionální rámce i samotnou definici uměleckého díla. Často využívá autoportrét či zjednodušený znak postavy (např. jeho ikonický „Pičus“) jako symbol lidské identity, směšnosti a přirozené nedokonalosti.

Studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě a na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho práce jsou zastoupeny ve sbírkách významných institucí i v mnoha soukromých kolekcích. Frešo patří k autorům, kteří dokážou propojit intelektuální koncept s vizuální energií, vtipem a aktuálním společenským komentářem.

Viktor Frešo svým přístupem navazuje na linii postkonceptuálního umění, avšak s výrazným osobním a často provokativním rukopisem. Jeho tvorba je charakteristická kombinací egocentrické upřímnosti, humoru a kritiky uměleckého systému – často zpochybňuje samotný význam autorství, originality či hodnoty uměleckého díla.

V mnoha projektech používá autoprezentaci jako nástroj výpovědi - ať už formou monumentálních soch, minimalistických objektů, nebo performativních gest. Například jeho figurální plastiky „Pičus“ se staly symbolem sebeironie, zranitelnosti i nadhledu nad moderní společností. Tyto práce vyvolávají u diváků směs humoru, neklidu i sebereflexe a právě tato ambivalence je pro Frešovu tvorbu typická.

Viktor Frešo také často spolupracuje s dalšími autory a projekty, kde zkoumá hranice kolektivní tvorby, identity a sdílení autorství. Jeho výstavy se vyznačují vizuální čistotou, silným symbolickým jazykem a schopností komunikovat napříč kulturními kontexty od bratislavských galerií po mezinárodní přehlídky současného umění.

Zároveň působí jako kurátor a iniciátor řady nezávislých projektů, které usilují o oživení dialogu mezi umělcem a publikem. Frešo patří mezi umělce, kteří spojují vizuální sílu, filozofickou hloubku a ironický odstup. Jeho tvorba je neustálou konfrontací mezi vážností a absurditou, egem a pokorou, intelektem a emocí.