Oldřich Tichý (*1959) je umělec, který si po celou svou kariéru uchovává naprostou tvůrčí integritu. Jeho tvorba stojí mimo pomíjivé módní trendy a soustředí se na nadčasové hodnoty. Tichý ve svém ateliéru v klidu venkova vytváří díla, která reflektují základní archetypy našeho světa – od pevných přírodních struktur až po neuchopitelné duchovní vize.

Jako absolvent pražské Akademie výtvarných umění (ateliér Františka Jiroudka) si vybudoval unikátní vizuální jazyk, který propojuje tradici české moderní malby s naprosto současným vnímáním prostoru a hmoty.

Technika: Paměť vrstev a hmatatelný prostor

To, co činí díla Oldřicha Tichého nezaměnitelnými, je jejich mimořádná textura. Autor nepracuje s barvou pouze jako s pigmentem, ale jako s materiálem, který vrství, brousí a znovu odkrývá.

• Haptický zážitek: Povrchy jeho pláten připomínají staré fresky, kůru stromů, kámen nebo zvrásněnou krajinu. Divák má neodolatelnou touhu se obrazu dotknout.

• Světlo v barvě: I přes hutnost materie z Tichého obrazů sálá vnitřní světlo. To často prostupuje skrze tmavší vrstvy, čímž vytváří hloubku, do které se lze nekonečně dlouho dívat.

• Symbol a řád: Častými motivy jsou elementární tvary – nádoby, stoly, kmeny nebo horizonty – které v jeho podání získávají až rituální význam.