Skupina Tvrdohlaví vznikla v období společenského tání, kdy mladí umělci cítili potřebu odklonit se od tehdy dominujícího ideologického nebo konceptuálního umění. Seskupila autory, kteří si cenili řemeslné zručnosti, silného, expresivního výrazu a figurativního i subjektivního obsahu.

Mezi zakládající členy patřila řada dnes již etablovaných osobností, jako jsou Stanislav Diviš, Jiří David, Ivan Komárek, Jaroslav Róna, František Skála, Michal Gabriel a další. Skupina se proslavila odvážnými výstavami ještě před Sametovou revolucí, kde představovala obrazy plné symbolů, ironie, syrovosti a existenciálních témat.

Tvorba: Od figury k symbolu a expresi

Tvorba členů Tvrdohlavých je sice stylově rozmanitá, ale sdílí několik klíčových charakteristik, které definovaly novou českou malbu:

• Expresivní figurace: Většina autorů se vracela k figurální malbě, ale podávala ji v nové, často drsné, ironické nebo mystické formě. Lidská postava zde slouží jako nositel silného psychologického sdělení.

• Monumentalita a narativnost: Díla jsou často velkoformátová a mají silný narativní potenciál, vyprávějí o existenci, historii nebo společenských problémech.

• Materiálová otevřenost: Kromě klasické olejomalby hojně využívali nekonvenční materiály, koláže a kombinované techniky, čímž zdůrazňovali hmatatelnost a syrovost výrazu.

• Návrat k mýtu a archetypům: Členové skupiny často čerpali inspiraci z mytologie, starých civilizací a popkultury, které propojovali do současného umění.