Jan Pištěk pochází z významné české umělecké rodiny, což nepochybně ovlivnilo jeho raný vývoj. V letech 1982–1988 studoval na Akademii výtvarných umění (AVU) v Praze v ateliéru profesora Oty Nejedlého a profesora Františka Jiroudka.

Zatímco většina jeho generačních vrstevníků tíhla v 80. letech k neoexpresionismu a volnější malbě (jako např. skupina Tvrdohlaví), Pištěk se rozhodl jít cestou, která vyžadovala maximální disciplínu: cestou fotorealismu. Tato volba ho etablovala jako ojedinělého tvůrce na české scéně. Jeho tvorba je dodnes uznávána pro svou technickou dokonalost a promyšlenou konceptuální hloubku.

Charakteristika tvorby: Znejistění reality

Pištěkovy obrazy se na první pohled jeví jako fotografie. Jsou malovány s takovou přesností, že detail na plátně doslova klame oko. Jeho styl je definován několika klíčovými prvky:

• Fotorealismus / hyperrealismus: Pištěk pečlivě přenáší fotografické předlohy na plátno, přičemž často zachází až za hranice běžného vidění – zdůrazňuje textury, světelné odlesky a detaily, které v reálu ani okem takto nevnímáme.

• Technická virtuozita: Dominantní technikou je olejomalba, kde Pištěk dosahuje hladkého, téměř neznatelného štětcového rukopisu. Klade důraz na dokonalé podání světla a stínu, což vytváří trojrozměrný a plastický efekt.

• Témata všednosti a transformace: Pištěk často pracuje s jednoduchými, banálními motivy: kousky látky, záhyby papíru, fragmenty interiérů nebo zrcadlení. Tím, že tyto obyčejné předměty povyšuje na dokonale zpracované umělecké objekty, zkoumá hranice mezi realitou, její fotografií a její malířskou iluzí.