Tomáš Císařovský

Díla

Biografie

Malíř Tomáš Císařovský (narozen 1962) má za sebou téměř dvacet let pozoruhodné malířské práce. Její výjimečnost v kontextu českého, ale i evropského umění, může doložit seznam výstav, mezi nimiž nechybí samostatné expozice v nejprestižnějších pražských výstavních prostorách – v Galerii Rudolfinum a také v Národní galerii ve Veletržním paláci. Tomáš Císařovský si své postavení zasloužil bez ohledu na proměnlivost kontextu i zájmu publika tvrdošíjnou a koncepční prací v rozměru tradičního malovaného obrazu. Není divu, že v dnešním boomu závěsných obrazů je tedy opět ve středu zájmu milovníků umění, odborníků, výstavních institucí i sběratelů. Císařovský se navíc soustředí na komunikativní a vizuálně vděčná témata, která však vždy mají přesný, někdy i kontroverzní, sociální či historický obsah a dopad. Dominuje figurální a portrétní malba, doplněná v posledních letech o krajinné motivy.

Obrazové cykly, ve kterých Tomáš Císařovský pracuje – za všechny připomenu Z deníku dědy legionáře z roku 1988 o anabázi československých legionářů na Rusi, portrétní sérii „zrestituované“ české šlechty z let 1994 až 1996, nazvanou Bez koní, potréty tělesně postižených z konce let 90. či poslední konvolut obrazů Promlčená doba, na kterých jsou zachycena esa normalizační popmusic – jsou vizuální kapitoly, dokumentující jak malířovo individuální směřování tak českou societu s jejími společenskými a dobovými proměnami. Císařovského obrazy se tak stávají originální a obrazově atraktivní „kronikou“ tvůrčího, individuálního i kolektivního osudu. Cykly s historickým či společenským přesahem se prolínají s intimní vrstvou malířovy práce – s obrazy ze soukromí, z rodiny. Vzrušivě ješitná je série, na které se momentkově profiluje spřízněná vernisážová pospolitost.

Na přelomu 90. a 0. let se vedle figurálních dílek zjevuje u Tomáše krajina. Překvapivé rozšíření repertoáru ovšem zachovává typickou barevnost a fazónu dosavadních obrazů, výběr motivů je dán osobním prožitkem navštívených míst. Nápadné jsou u Tomášových krajin dva momenty. Jednak je to tíhnutí k „romantizující“ horské realitě, jednak zaujme jejich vyprázdněnost, a to i u míst s lidskými příbytky. Nejde však o pouhý odpočinek od halasu hlasů, které si můžeme pod figurálními výjevy evokovat. Oproštěnost scenérií umožní Tomášovi koncentrovanější práci se stylizací realistické pestrosti motivů a upozorní na výrazný kolorismus Císařovského obrazů, tedy prvky zdůraznující malířskost autorova zájmu. Ten ostatně hraje svoji dominantní roli i u nekonečné série akvarelů, ať už jde o náměty krajinné – některé vznikají dokonce v tradičním plenéru – nebo figurální.

U obrazů je pak podstatné zmínit, že vznikají historií vyzkoušenou olejovou technikou, protože je malíř Císařovský přesvědčen o jejích dosud nevyčerpaných vizuálních kvalitách.

Práce s olejem má navíc tu výhodu, že při povídání s autorem v jeho horním světlem prozářeném ateliéru dochází k čichové kontaminaci rozpouštěcími pryskyřicemi, tedy k přímému fyzickému opojení prostředky malby, ze kterých není úniku…