Aukce sklo, obrazy, starožitnosti - září 2022

IMG_6044.JPEG

IMG_6043.JPEG

IMG_6045.JPEG

IMG_6046.JPEG

Váza Imari

Japonsko, porcelán,18.-19.století, výška 22,5 cm.

IMG_6682.JPEG

IMG_6685.JPEG

IMG_6684.JPEG

IMG_6683.JPEG

Papoušek se zelenou chocholkou

Výška 20,5 cm, rozměr podstavy 7 x 7 cm,&nbsp; materiál - porcelán, značeno na spodní straně "ENS" .

Porcelánka, známá spíše pod svým starým názvem&nbsp;Pirkenhammer&nbsp;(někdy Pirken-Hammer, podle něm. názvu Březové&nbsp;Pirkenhammer), byla založena roku 1803 durynským obchodníkem Friedrichem Höckem v&nbsp;<a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C5%99ezov%C3%A1_(okres_Karlovy_Vary)" title="Březová (okres Karlovy Vary)">Březové</a>&nbsp;(dnes&nbsp;<a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Karlovy_Vary" title="Karlovy Vary">Karlovy Vary</a>-Březová). Po počátečních nesnázích byla pronajata v roce 1806 durynským podnikatelům Ferdinandu Cranzovi a Friedrichu Brothäuserovi. Roku 1811 byla prodána Johannu Martinu Fischerovi z Erfurtu a místnímu Christianu Reichebachovi. Ti pak získávají zemské privilegium k výrobě porcelánu v roce 1822. Pozdně&nbsp;<a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Baroko" title="Baroko">barokní</a>&nbsp;formy nádob, zdobené typickou lineární kobaltovou dekorací slaměnek i motivy ptáka a skal, nahrazují&nbsp;<a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Emp%C3%ADr" title="Empír">empírové</a>&nbsp;válcové tvary nádob s květinovou dekorací, hlavně karmínovou. Ke konci Höckeho období nastupují tvary vídeňské, zdobené pestrými figurkami, čerpajícími hlavně z&nbsp;<a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Mytologie" title="Mytologie">mytologie</a>.

Už rok po převzetí porcelánky Fischerem a Reichenbachem se začíná porcelánce dařit. Již v roce 1829 získává jako první porcelánka v Čechách povolení k dekoraci vlastním&nbsp;<a href="https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=M%C4%9Bditisk&amp;action=edit&amp;redlink=1" title="Měditisk (stránka neexistuje)">měditiskem</a>. Ve dvacátých a třicátých letech devatenáctého století nastává velký rozkvět porcelánky. V&nbsp;<a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Zlacen%C3%AD" title="Zlacení">zlacení</a>&nbsp;nádobí byla březovská porcelánka v první půli století na prvním místě mezi porcelánkami vůbec. Působili zde vynikající malíři, jako např. K. F. Quast, S. Schermer, nebo S. Wabersich. Po Fischerově smrti roku 1824 zde začal podnikat jeho syn Johann Christian Gottlieb, jenž se roku 1846 stal jediným majitelem porcelánky. Podnik však formálně byl nadále veden pod firmou Fischer &amp; Mieg až do roku 1918.

I když se Ludwig Mieg snažil udržet továrnu jak po stránce technické, tak i umělecké na výši (v roce 1868 byl povolán francouzský malíř A. Carrier a založena učňovská malířská škola), komerční zájmy podporované snahou čelit stále se zvyšující konkurenci koncem století zákonitě zvítězily a umělecká kvalita se téměř ztratila. Jen kvalita střepu zůstala i nadále vynikající.

V roce 1919 vstoupila březovská továrna s dalšími porcelánkami do akciové společnosti koncernu EPIAG. Po roce 1945 byla továrna znárodněna a v roce 1958 začleněna do Karlovarského porcelánu n. p. jako speciální závod zabývající se převážně výrobou exkluzivního porcelánu zdobeného ruční malbou.

zdroj:https://cs.wikipedia.org/wiki/Porcel%C3%A1n

Březová (Pirkenhammer)

20230204_174854.jpg

20230204_174900.jpg

20230204_174841.jpg

Porcelánová soška - dívka v šatech

Porcelánová soška o rozměrech: výška 20 cm, šířka podstavce 7 cm. Značeno na spodní straně Pirken - Hammer. Bez poškození.

Míšeň

20240204_171523.jpg

20240204_171643.jpg

20240204_171632.jpg

20240204_171625.jpg

20240204_171617.jpg

20240204_171607.jpg

Žluva

Realistická porcelánová soška žluvy, která je velmi detailní ve zpracování. Kmen, na kterém pták sedí, je pokrytý malými lístky, zlatým zdobením a suky dřeva. Barva žluvy je jasně zářivá, jako bychom se dívali na živé zvíře. Výška 25,5 cm, šířka 16 cm, značeno na spodní straně, viz foto, Míšeň.

Rosenthal

20230204_175652.jpg

20230204_175718.jpg

20230204_175714.jpg

20230204_175704.jpg

20230204_175656.jpg

Porcelánová soška - vrabčáci

Porcelánová soška o rozměrech: výška 13 cm, šířka podstavce 15 cm. Značeno na spodní straně Rosenthal.&nbsp;

20230924_131000.jpg

20230924_131009.jpg

20230924_131005.jpg

20230924_131031.jpg

20230924_131019.jpg

Dračí čajový servis

Tento porcelánový japonský dračí čajový servis svítí už z dálky svou nádhernou oranžovou barvou. Jemnou linkou je vytvořené zdobení i malba draka, která je jednotícím motivem celého servisu. Menší šálky - celkem 6 ks, výška 4 cm, průměr 7,5 cm, talířek - průměr 11 cm. Větší šálky - celkem 6 ks, výška 5 cm, průměr 9,5, talířek - průměr 13,5 cm. Součástí je dalších 5 konviček.

20230502_114311.jpg

20230502_114319.jpg

20230502_114326.jpg

20230502_114345.jpg

20230502_114356.jpg

Servis Artěl

Kompletní servis, bez poškození, značeno Horní Slavkov - ARTĚL. Rozměry hrníček - šířka nahoře 10,5 cm, výška 5,5 cm.<div>Menší talířek - průměr 14,5 cm.</div><div>Větší talířek - průměr 17 cm.</div><div>Mlékovka - výška 10 cm, šířka bez ucha 7,5 cm.</div><div>Cukřenka - výška bez poklopu 8,5 cm, šířka 11,5 cm.</div><div>Konvička - výška bez poklopu 13,5 cm, šířka 15 cm. <div> </div></div>

680-IMG_4673.JPG

682-IMG_4675.JPG

681-IMG_4674.JPG

prastará mísa průměr 37 cm

St&aacute;ř&iacute; cca 200 let, neobyčejně zachoval&aacute;, na několika m&iacute;stech mal&eacute; od&scaron;těpky. V&yacute;&scaron;ka m&iacute;sy je 16 cm, průměr 37 cm.Ze zadu d&iacute;rka na poutko k zavě&scaron;en&iacute;.

Hubert Kovařík se narodil 27. 10. 1888 v Břeclavi do rodiny ke třem sestrám, kde matka byla Němka (Anna Kovaříková, roz. Skřepská) a otec Čech (Albert Václav Kovařík). Navštěvoval zde obecnou školu, poté i německé gymnázium a díky jeho mimořádnému kreslířskému nadání mu bylo umožněno další studium na státní keramické škole ve Znojmě (1905-1908). Prostřednictvím profesorů Bruna Emmela a Viktora Schufinskyho měl poprvé možnost se zblízka obeznámit se stylovými proudy secesní Vídně. Oba čerství absolventi Kunstgewerbeschule nastoupili do profesorského sboru střední keramické školy ve stejném roce, kdy se do studia díky stipendiu knížete Jana Lichtensteina zapsal i Hubert Kovařík. Státní keramickou školu ve Znojmě Kovařík „absolvoval s výborným úspěchem“ a jako dvacetiletý přešel v roce 1908 na Kunstgewerbeschule do Vídně.

Ve Vídni navštěvoval speciální oddělení sochařství pod vedením profesora Josefa Breitnera a kurs všeobecného kreslení aktů. Určující význam měla pro mladého umělce roční soukromá stáž u sochaře Antona Hanaka, kterou Kovařík absolvoval po ukončení studií v roce 1912. Ve Vídni získával své první zakázky, často uplatňoval ve své tvorbě Starozákonní a Novozákonní náměty.

Slibně se rozvíjející kariéru mladého umělce však na čtyři roky utlumila první světová válka (během války byl Kovařík činný v rakouské armádě), po jejím ukončení se ale vrátil k umělecké činnosti, kterou nadále rozvíjel v nově vzniklé Československé republice. 

Ranou poválečnou tvorbu Kovařík spojil s jihomoravským keramickým průmyselm, konkrétně s Kunsštátskou keramikou, jejíž byl spoluzakladatelem (Kunštátská keramika spol. s.r.o.). Zde, v Kunštátě, se usadil na jaře roku 1919. Výrobkům Kunštátské keramiky vtiskl Kovařík charakteristickou výtvarnou kvalitu. Geometricky stylizovaný ornamentální dekor v černobílé barevnosti pokrýval hladké plochy nápojových souborů, dóz a bonboniér vyrobených z bělostřepé póroviny.

Ukázka z díla, kameninová váza, Kunštátská keramikaVedle drobné užitné keramiky navrhoval Kovařík tvary keramických stolních hodin a rozměrných dekorativních váz. Jeho tvorbu ovlivnil vedle názorového proudu vídeňské secese také laděný příklon k lidové tradici. Pro keramické dílny vyvzoroval Kovařík řadu figurálních plastik s folklórní tematikou, dívky v lidových krojích, šohaje, tančící páry provedené v čistě bílé či smetanové barevnosti. Výrazný dekorativní kreslířský talent projevil v bezpočtu detailních návrhů a skic, které se dochovaly v umělcových nepublikovaných skicářích, pracovních a poznámkových sešitech.

Tvorba Huberta Kovaříka v Kunštátské keramice znamenala osobitý příspěvek do proudu národního dekorativismu, který se krátce po roce 1918 začal v Československé republice rozvíjet. S dílnou v Kunštátě však ukončil Kovařík spolupráci v roce 1922.

Vlastní tvorba Huberta Kovaříka se mohla nejvýrazněji rozvinout právě po roce 1922, kdy si zřídil vlastní dílnu ve Svitávce u Boskovic. Kovařík rozvíjel ve své tvorbě i nadále výtvarné principy Wiener Werkstätte a Wiener Keramik, v užitné keramice s typickým bohatým dekorem složeným z geometricky stylizovaných rostlinných motivů v kontrastní černo-bílé barevnosti.

Ukázka z díla, Verchovinci z Užoku (1936), olejNevyčerpatelným tématem mu byla lidská postava v různé míře stylizace. V pohybech a pózách ženských plastik nalezl Kovaříkův dekorativní styl široké možnosti uplatnění. Druhá polovina 20. let znamenala vrchol Kovaříkovy dosavadní tvorby, což reflektují mnohá získaná ocenění. Roku 1925 získal například čestný diplom na Mezinárodní výstavě dekorativního a průmyslového umění v Paříži; účastnil se mnoha prestižních výstav, československou kreslířskou tvorbu reprezentoval společně s Jaroslavem Horejcem a Helenou Johnovou na Mezinárodní výstavě keramického umění (1928-29) v New Yorku, Philadelphii, Clevelandu, Detroitu a dalších severoamerických městech. Nejvýznamnější ocenění získal Kovařík v roce 1930, a to na Mezinárodní výstavě v belgickém Liége, obdržel zde od členů mezinárodního komitétu zlatou medaili v oboru keramického průmyslu. Nedlouho nato však nastal zásadní zlom v jeho tvorbě, počátkem 30. let ukončil svou činnost v keramické dílně ve Svitávce, hospodářská krize zřejmě nepřála produkci drobné dekorativní keramiky. Keramické a sochařské tvorby však nezanechal zcela – ze 30. let jsou známa díla jako Probuzení (1934), Máti Země (1934) či Chudoba (1937). Výrazně se však proměnila typika i náměty, výraz je expresivnější, více zaujatý sociální tematikou, která se tolik uplatnila zejména v Kovaříkově malířské a grafické tvorbě.

Roku 1955 se Kovařík stěhuje do Mariánských Lázní, umírá o tři roky později, konkrétně 21. července 1958. Pohřben je na kunratickém hřbitově v Praze.

Kovařík Hubert

bxVJE4CZo9.JPG

IMG_2746.JPG

IMG_2745 - kopie.JPG

IMG_2744 - kopie.JPG

IMG_2743 - kopie.JPG

IMG_2742 - kopie.JPG

Servis - Hubert Kovařík

Keramický servis z produkce Kunštácké keramičky, značeno KK. Jeden hrníček prasklina- viz foto, cukřenka-oťuk, víčko u jedné konvice má jiný tvar držátka. Výška velké konvice včetně víčka 20 cm.

Royal dux

IMG_8097.JPEG

IMG_8100.JPEG

IMG_8099.JPEG

Royal Dux koník III.

Výška 17 cm, šířka 15,5 cm, značeno na spodní straně " Royal Dux " .&nbsp;

IMG_1642.JPEG

IMG_1643.JPEG

IMG_1646.JPEG

IMG_1645.JPEG

IMG_1644.JPEG

Porcelánová busta - Madona s Ježíškem

Země původu - Československo - 1. republika<div>značka porcelánky - Pirken - Hammer</div><div>výška - 25cm</div><div>šířka podstavce - 20cm</div>

IMG_7458.JPEG

IMG_7462.JPEG

IMG_7461.JPEG

IMG_7460.JPEG

IMG_7459.JPEG

IMG_7465.JPEG

IMG_7566.JPEG

Šálek s podšálkem, Míšeň

Výška 8 cm, průměr podšálku 15,5, cm, průměr hrdla 10 cm, zlacené zdobení opotřebováno užíváním, značeno na spodní straně "Míšeň" - viz. foto .&nbsp;

syUwcdLTIO.png

PREDMET_44_.jpg

PREDMET_1_-removebg-preview.png

Párové vázy - royal dux

Porcelánové vázy z produkce Royal dux jsou vysoké 48 cm. Perfektní stav, značeno růžovým trojúhelníkem + číslo 6507.

PhotoRoom-20230607_090639.png

Hubert Kovařík - dóza

Keramická dóza vyrobena v Kunštátě, rozměr základny 9 x 11 cm, výška včetně deklíku 7,5 cm. Značeno KK.

PhotoRoom-20230711_141838.png

PhotoRoom-20230711_141925.png

PhotoRoom-20230711_141902.png

PhotoRoom-20230711_141807.png

Reklamní předmět- Astra - dětská výživa

Porcelánová miska s čápem a miminkem je vysoká cca 8 cm, na délku cca 15 cm. stav viz foto.

PhotoRoom-20230613_053140.png

PhotoRoom-20230613_053305.png

PhotoRoom-20230613_053100.png

PhotoRoom-20230613_053236.png

PhotoRoom-20230613_053209.png

Porcelánová soška - sedící dívka- Svitávka

Něžná porcelánová soška s námětem sedící dívky. Jemné realistické zpracování působí odlehčeně a půvabně. Výška 42 cm, šířka 20 cm. Značeno Svitávka. Krakelace, vláskovitá prasklina.&nbsp;

Aukce starožitností - 12.4.2023

Ve Stružné od roku 1803 do roku 1997 fungovala porcelánka. Založil ji Christian Nonne z Durynska, který už měl v nájmu jiné tři porcelánky: ve Volkstedtu od roku 1767, v Ilmenau od roku 1792 a v Klášterci od roku 1797. Porcelánku v Klášterci měl Christian Nonne pronajatu od jejího majitele Jana Mikuláše Webera na 6 let za roční nájem 400 zlatých, ale J. M. Weber v roce 1801 zemřel a jeho dědicové prodali porcelánku v Klášteci hraběti Josefu Matyáši Thunovi. Nájemní smlouva platila do roku 1803, ale Christian Nonne pravděpodobně tušil, že ji J. M. Thun nebude chtít obnovit. Proto si již v roce 1802 najal od hraběte J. J. Stibara dvůr a rozlehlou klenutou budovu starých zámeckých stájí v Kysiblu a zřídil v nich manufakturu. V lednu 1803 požádal zemské gubernium o svolení ke zřízení továrny na kameninu a v srpnu 1803 povolení dostal. Později Nonne budovu a pozemek továrny od Stibara koupil. Továrna ale na rozdíl od Nonneho německých závodů neprosperovala, a proto ji v roce 1810 prodal novému majiteli panství J. A. Hladíkovi. Ten výrobu a kvalitu zboží také zlepšit neuměl a roku 1816 pronajal továrnu Josefu Schmelowskému a Benediktu Knaute. Nájemcům se podařilo zlepšit kvalitu střepu i malby a rozšířit výrobu. Josef Schmelovský v roce 1828 zemřel a Benedikt Knaute vedl továrnu sám až do roku 1835, kdy přibral za společníka Františka Lehnerta, který v továrně pracoval 10 let jako dílovedoucí. Již dříve právě díky zkušenostem Františka Lehnerta kvalita výrobků stoupla natolik, že Knaute v roce 1833 požádal o zemské povolení k výrobě porcelánu, a také je dostal. V roce 1840 Knaute odstoupil a nájemcem zůstal pouze Lehnert. Továrna tehdy měla 55 zaměstnanců a vyvážela jakostní luxusní porcelán do Ruska, Polska, Turecka a dalších zemí.

Zavedená porcelánka se zalíbila novému majiteli panství, Vilému rytíři z Neuberka. Ten získal panství sňatkem s Hladíkovou dcerou a v roce 1846 neobnovil Lehnertovi nájemní smlouvu. František Lehnert musel odejít a založil již v září 1846 porcelánku v Jelenech u Lubence, zatímco Vilém z Neuberka dostal zemské povolení až v únoru 1847. V žádosti o povolení se mj. uvádí, že továrna v Kysiblu má 1 účetního, 1 vrchního točíře, 1 vrchního malíře a 74 dělníků. Vybavením byl 1 mlýn na hmotu, 7 pěchovaček, lis na měditisk a kamenotisk a pec k výpalu. V polovině 19. století nabízela továrna vše od obyčejného nádobí a krajáčů na mléko, přes stolní čajové a kávové nádobí, košíčky na ovoce, lázeňské pohárky, figurky a dětské hračky až po luxusně zdobené vázy a nejjemnější soupravy s plastickým vzorem, bohatou malbou a zlacením. Koncem 19. století tvořilo užitkové nádobí, dostupné širokým vrstvám obyvatelstva, převážnou část výroby. V roce 1902 koupil továrnu Jan Schuldes, který ji vlastnil až do znárodnění v roce 1945. V roce 1958 byla porcelánka začleněna do oborového podniku Karlovarský porcelán. Počátkem 90. letech v průběhu privatizace připadla porcelánka akciové společnosti Epiag-DAFA. V roce 1997 byla výroba zastavena a stroje, formy, hotové i rozpracované výrobky odvezeny a rozprodány. Později areál koupil podnikatel Jaroslav Doležal, nezískal však další financování. Porcelánku zaměstnávající za největšího rozmachu přes 200 pracovníků se nepodařilo privatizovat a rozběhnout. Budovy byly v roce 2009 částečně zbourány, menší měrou přestavěny a areál pravděpodobně poslouží jako stavební pozemek.

Historie porcelánky se odráží i v jejích značkách. Christian Nonne používal písmeno G, proťaté kopím se špicemi na obou koncích. Schmelovský a Knaute používali písmeno G proťaté šípem směřujícím zpočátku dolů, později nahoru. Po smrti Schmelovského doplnil Benedikt Knaute značku iniciálami BK, případně vypustil G proťaté šípem. František Lehnert používal nápis GEISHUEBL nebo GEISSHÜBEL. Vilém z Neuberka používal iniciály N.G.F. nebo NG. Jan Schuldes se vrátil k nápisu Geisshübel nebo iniciálám JSG nebo JSK. Od roku 1993 bylo používáno původní značení s iniciály JSK umístěnými na štít s korunkou.

Kysibl - Giesshübel

2023-03-06-19-18-27.jpg

2023-03-06-19-19-26.jpg

2023-03-06-19-19-05.jpg

2023-03-06-19-18-41.jpg

2023-03-06-19-20-06.jpg

Ša po, růžičkové

Porcelánový šálek s podšálkem o rozměrech: výška šálku 7 cm, průměr podšálku&nbsp; 15 cm. Výrobce: Kysibl (1846 - 1902). Na šálku lehký oťuk, zlacení lehce setřeno. Značeno NGP.

2023-03-06-19-08-49.jpg

2023-03-06-19-09-50.jpg

2023-03-06-19-10-11.jpg

2023-03-06-19-09-27.jpg

2023-03-06-19-09-07.jpg

Ša po, modro zlatavé, značeno FL

Porcelánový šálek s podšálkem o rozměrech: výška šálku 7 cm, průměr podšálku 16 cm, značeno FL, bezvadný stav.

vtlač. zn. CF, Christian Fischer - rok 1846 - 1853 / Březová/

Porcelánka, známá spíše pod svým starým názvem&nbsp;Pirkenhammer&nbsp;(někdy Pirken-Hammer, podle něm. názvu Březové&nbsp;Pirkenhammer), byla založena roku 1803 durynským obchodníkem Friedrichem Höckem v&nbsp;<a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C5%99ezov%C3%A1_(okres_Karlovy_Vary)" title="Březová (okres Karlovy Vary)">Březové</a>&nbsp;(dnes&nbsp;<a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Karlovy_Vary" title="Karlovy Vary">Karlovy Vary</a>-Březová). Po počátečních nesnázích byla pronajata v roce 1806 durynským podnikatelům Ferdinandu Cranzovi a Friedrichu Brothäuserovi. Roku 1811 byla prodána Johannu Martinu Fischerovi z Erfurtu a místnímu Christianu Reichebachovi. Ti pak získávají zemské privilegium k výrobě porcelánu v roce 1822. Pozdně&nbsp;<a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Baroko" title="Baroko">barokní</a>&nbsp;formy nádob, zdobené typickou lineární kobaltovou dekorací slaměnek i motivy ptáka a skal, nahrazují&nbsp;<a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Emp%C3%ADr" title="Empír">empírové</a>&nbsp;válcové tvary nádob s květinovou dekorací, hlavně karmínovou. Ke konci Höckeho období nastupují tvary vídeňské, zdobené pestrými figurkami, čerpajícími hlavně z&nbsp;<a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Mytologie" title="Mytologie">mytologie</a>.

Už rok po převzetí porcelánky Fischerem a Reichenbachem se začíná porcelánce dařit. Již v roce 1829 získává jako první porcelánka v Čechách povolení k dekoraci vlastním&nbsp;<a href="https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=M%C4%9Bditisk&amp;action=edit&amp;redlink=1" title="Měditisk (stránka neexistuje)">měditiskem</a>. Ve dvacátých a třicátých letech devatenáctého století nastává velký rozkvět porcelánky. V&nbsp;<a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Zlacen%C3%AD" title="Zlacení">zlacení</a>&nbsp;nádobí byla březovská porcelánka v první půli století na prvním místě mezi porcelánkami vůbec. Působili zde vynikající malíři, jako např. K. F. Quast, S. Schermer, nebo S. Wabersich. Po Fischerově smrti roku 1824 zde začal podnikat jeho syn Johann Christian Gottlieb, jenž se roku 1846 stal jediným majitelem porcelánky. Podnik však formálně byl nadále veden pod firmou Fischer &amp; Mieg až do roku 1918.

I když se Ludwig Mieg snažil udržet továrnu jak po stránce technické, tak i umělecké na výši (v roce 1868 byl povolán francouzský malíř A. Carrier a založena učňovská malířská škola), komerční zájmy podporované snahou čelit stále se zvyšující konkurenci koncem století zákonitě zvítězily a umělecká kvalita se téměř ztratila. Jen kvalita střepu zůstala i nadále vynikající.

V roce 1919 vstoupila březovská továrna s dalšími porcelánkami do akciové společnosti koncernu EPIAG. Po roce 1945 byla továrna znárodněna a v roce 1958 začleněna do Karlovarského porcelánu n. p. jako speciální závod zabývající se převážně výrobou exkluzivního porcelánu zdobeného ruční malbou.

zdroj:https://cs.wikipedia.org/wiki/Porcel%C3%A1n

CF - Christian Fischer

2023-03-12-10-37-44.jpg

2023-03-12-10-37-09.jpg

2023-03-12-10-37-28.jpg

2023-03-12-10-37-58.jpg

2023-03-12-10-38-18.jpg

2023-03-12-10-38-45.jpg

2023-03-12-10-38-57.jpg

Ša po, CF, modrý motiv

Starožitný porcelánový hrníček s podšálkem. Výška hrníčku 6,5 cm včetně ouška, průměr podšálku 14,5 cm, značeno CF, bezvadný stav.

2023-03-12-11-02-16.jpg

2023-03-12-11-03-43.jpg

2023-03-12-11-02-28.jpg

2023-03-12-11-02-41.jpg

2023-03-12-11-03-22.jpg

2023-03-12-11-04-01.jpg

Ša po, BK - Benedikt Knaute

Porcelánový hrníček s podšálkem, podšálek značka BK Benedikt Knaute, hrníček značka ,,D,, ten má vláskovitou prasklinku.

<h2><a href="http://www.porcelainzone.com/en/factories/manufaktura-chodov#">Jména / majitelé</a></h2>

1811 - 1830:&nbsp;Franz Miessl

1830 - 1834:&nbsp;F. Weis

1834 - 1842:&nbsp;Hüttner &amp; Co.

1842 - 1842:&nbsp;EA Geitner

1842 - 1847:&nbsp;Moses Porges v. Portheim

1847 - 1872:&nbsp;Portheim &amp; Sons

1872 - 1945:&nbsp;Haas &amp; Cžjžek

1945 - 1958:&nbsp;Slavkovský porcelán

1958 - 1992:&nbsp;Karlovarský Porcelán

1992 - 2009:&nbsp;Karlovarský Porcelán, as závod 03 Chodov

2009 - ????:&nbsp;

EPIAG LOFIDA - Porcelán CZ sro - Manufaktura Chodov

<h2><a href="http://www.porcelainzone.com/en/factories/manufaktura-chodov#">Historická poznámka</a></h2>

V roce 1811 podnikatel a majitel panství v Chodově (Franz Miessl) dostal povolení k výrobě keramiky z vlastních ložisek.&nbsp;Ve stejném roce založil továrnu, která zpočátku vyráběla pouze toaletní zboží.&nbsp;Podnikání se však nevyvíjela podle očekávání majitele a v roce 1830 ji pronajala F. Weisovi, ale již v roce 1834 Miessl prodal továrnu.&nbsp; 
Noví majitelé byli: Johann Dietl z Einsiedelu a jeho pomocníci - Johann Hüttner a Johann Schreyer.&nbsp;Noví majitelé získali jméno: Hüttner &amp; Co. a v roce 1835 získali národní povolení pro výrobu porcelánu.&nbsp; 
V roce 1842 byl majitelem továrny Dr. Geitner ze Saska. Ve stejném roce prodal závod panu Moses Porgesovi &nbsp;textilnímu výrobci&nbsp;z Prahy. Během pěti let byla výrobna rozšířena o dvě tovární budovy, vedení závodů měli na starosti synové&nbsp;Ignác&nbsp;a Gustav, kteří ji úspěšně vedli.&nbsp;Produkce rostla a její umělecké tendence se začaly soustředit na rokokové vzory s důrazem na jemné sochařské reliéfy.&nbsp; 
Vyráběli se&nbsp;užitný porcelán, malované poháry, figurky, svícny, vázy, hrnky a psací potřeby.

V roce 1872 prodali bratři Porgesové porcelánkz firmě&nbsp;Falkonia AG, která okamžitě prodávala továrnu Haas &amp; Czjizek Slavkov (Schlaggenwald).&nbsp;Začalo nové, velmi úspěšné období v historii továrny.&nbsp; 
V té době se&nbsp;vyráběl užitný porcelán&nbsp;pro potřeby domácností, hotelů a restaurací.&nbsp;Vývoz zahrnoval monarchii Rakousko-Uherska, Balkánu, Středního východu, Egypta, severních zemí, Nizozemí a kolonií, Anglie a Spojené státy.

V roce 1928 vlastnili porcelánku&nbsp;baronka Olga Haas-Hasenfeld a Felix Czjzek, Adler von Smidaich.&nbsp; 
V továrně pracovalo 25 úředníků a cca.&nbsp;500-600 zaměstnanců av roce 1937 již 750.

Po 2. světové válce byl závod znárodněn a začleněn do Slavkovského porcelánu, v roce 1958 do společnosti Karlovarský Porcelán a po jeho privatizaci v 90. letech&gt; Karlovarský Porcelán jako závod 03 Chodov.

V roce 2009 společnost koupila firma Epiag Lofida - Porcelán CZ sro a nyní se nazývá: EPIAG LOFIDA - Porcelán CZ sro - Manufaktura Chodov.

Chodov

2023-03-06-18-45-11.jpg

2023-03-06-18-45-30.jpg

2023-03-06-18-46-36.jpg

2023-03-06-18-46-11.jpg

2023-03-06-18-45-52.jpg

Ša - po, růžovozlaté

Porcelánový šálek s podšálkem o rozměrech: výška šálku 6,5 cm, průměr podšálku 15 cm. Výrobce: Dolní Chodov (1845 - 1872). Značeno VP. Zlacení lehce setřeno.

Váza Imari

Detaily položky

Detaily položky

Podobné produkty

10197

12442

16165

12447

14830

13473

106

2934

11139

8728

10679

2176

14013

14222

14221

12770

12765

12781

12790

12757